Po skončení minulé sezony, kterou jsme začali nejlépe v historii klubu, a na začátku přípravy na sezonu letošní jsme si nastavily vysoké limity, které slibovaly úspěch na českém fotbalovém poli. Rozšířili jsme trenérské zabezpečení a přípravu jsme začali dřív, než kdy jindy. Tréninky vypadaly krásně, když jsme se museli domlouvat, která pozice bude mít kterou část tělocvičny.

                Bohužel, jako mávnutím kouzelného proutku se šťastná 11 na konci roku 2011 stala spíše dvěma šípy, které zasáhly náš tým. Nedostatek hráčů je symbolem Příbrami, jako nejmenšího fotbalového města, již dlouho. Když se u tak úzkého kádru začala postupně objevovat nemoc „nechodius na treninkus“ bylo vedení klubu, po dohodě s hlavním trenérem nuceno odstoupit z nejvyšší „jedenáctkové“ české soutěže a spokojit se, se soutěží nižší, které se hraje 7 na 7.

                Dlouho let jsme drželi krok s většinou českých měst a hráli jsme nejvyšší ligu, co se v České republice hrát dá. Nechceme už ale riskovat zranění hráčů, kteří musí alternovat v útoku i obraně, potupné výsledky z důvodu nesehranosti a také hráče, kteří neplní své povinnosti.

Na tuto skutečnost doplácí spousta skvělých hráčů v našich řadách, ale jsme jeden tým, tak to zvládneme společně. Budeme tedy doufat, že sezona 2011 bude symbolem nového větru do našeho týmu a že tento vítr nás nerozpráší, ale donutí nás k tomu, abychom se ještě více semkli, zamysleli se nad sebou a příští rok sfoukli soupeře v ČLAF jako svíčku.

„CUM CECIDERO, SURGAM“ - Kdykoliv upadnu, vstanu

                                                                                                                      rp

Do Prahy dorazilo 18 hráčů schopných nastoupit k zápasu, což pro mě bylo z prvu trochu "šokující" zjištění, jelikož tolik hráčů jsem ani nečekal :-) po tolika omluvenkách, které mi v týdnu došly. Přesto pohled na soupisku optimisticky ani z daleka nevypadal. Obránci zaskakovali na pozicích receiverů a lajna se točila v útoku a obraně v téměř stejném složení celý zápas.

Panthers vůbec nenastoupili k zápasu v nejsilnější sestavě a ani nemuseli. Zápas pro nás začal přesně tak jak jsme si nepředstavovali a soupeř se přes nás v úvodu přehnal jako uragán, skóre po prvním poločase bylo hrozivých 0-43. Poté jsme v sobě vyškrábali poslední zbytky sil a zápas dohráli v solidním tempu. Útok dokonce v závěru zápasu po parádním obraném zákroku Bóži Roma a následném 30y interceptionu Lukáše Jíry sahal po bodech. Nakonec chybělo pár centimetrů k důležitému firstdownu před endzónou soupeře.

Zápas dohrál stejný počet lidí, kteří k němu nastoupili a to je jim určitě v úmorném vedru ke cti. Tady bych se trošku pozastavil nad uvažováním hráčů, kteří se rozhodli už z jakéhokoliv důvodu k zápasu neodcestovat. Asi si nikdo z nich neuvědomuje, že za ně bude muset zápas odehrát na jejich místě někdo jiný, kdo nemá s dannou pozicí zkušenosti, ale taky že riskuje jeho zranění, protože nesleze celý zápas ze hřiště. A to mě z celého zápasu s Panthers mrzelo nejvíc. Je otázkou zda se na tyto hráče můžeme spoléhat i do další sezóny.

Teď je potřeba celou sezónu pořádně zanalyzovat a zamyslet se nad tím kudy se ubírat dál. Určitě jsme nastartovali správným směrem, ale už teď je jasné, že je potřeba rozšířit úzký kádr týmu a také zapojit víc lidí do organizačního a trenérského týmu. Letošní sezónu jsme odstartovali s 28 lidmi na soupisce a dokončili s 18, a s tím ruku v ruce korespondovali naše výsledky. Nejlepší start do sezóny v historii klubu (3-0) ze proměnil na konečnou bilanci 3-3, což samo o sobě nevypovídá dosatečně o celé sezóně, ale poslední tři výsledky jasně u